Čchi (氣) - nie je len energia
 Jak přepisovat a číst čínská slova - Transkripce
 Jin a jang (陰陽) - ženský a mužský princíp v čínskej filozofií
 "Päť procesov" (wu-sing 五行)

Jak přepisovat a číst čínská slova

Transkripce

Pro přepis čínštiny do latinky se používá několik transkripcí, z nichž nejrozšířenější je oficiální čínský systém pchin-jin c'-mu (v transliteraci pinyin zimu) a anglický Wade-Gilesův systém. Existuje však i řada jiných přepisů, jež jsou přizpůsobené grafickému systému konkrétních jazyků, např. v Rusku se používá Palladiův systém, v České a Slovenské republice se používá standardní česká transkripce.

Česká standardní transkripce používá písmena, jež odpovídají fonetickým hodnotám, s jakými jsme v češtině a slovenštině zvyklí tato písmena spojovat (výjimku tvoří písmeno ‚ü', jež se vyslovuje stejně, jak přehlasované ‚u' v maďarštině nebo němčině). Podle ní může český čtenář číst přepsaná slova tak, aby byly čínské výslovnosti co nejbližší. Proto se také v publikacích o Číně a v překladech do češtiny a nejčastěji používá.

Fonetický systém čínštiny se však výrazně liší od fonetického systému českého jazyka (a celkově i indoevropských jazyků), proto samozřejmě žádná transkripce nemůže plně zachytit všechny osobitosti zvukové soustavy čínského jazyka. V podstatě však platí, že česká transkripce se čínské výslovnosti velmi blíží.

Znak, slabika a slovo v čínštině

Čínské znakové písmo představuje nejstarší denně užívaný systém psaní na světě. Jeho vznik se datuje do 2. tisíciletí př.n.l. Charakter znakového písma je odlišný od písma fonografického (jako je třeba latinka, azbuka atd.). Jeden znak zachycuje jednu slabiku. Když to zjednodušíme, můžeme říct, že jedna slabika tvoří jedno slovo (platí to především pro klasickou čínštinu, která hrála v Číně podobnou roli jako latina v Evropě). V současné čínštině je ale velice silná tendence vytvářet dvou a více slabičná slova (pro odlišení významů), proto tento vzorec neplatí zcela přesně.

Slabika má v čínštině ustálenou strukturu, skládá se z počáteční souhlásky, tzv. iniciály, a koncové samohláskové složky, tzv. finály. Finála může být jednoduchá samohláska, dvojhláska nebo trojhláska, jež může být zakončená koncovými nosovými hláskami -n nebo -ng. Hlásky -n a -ng jsou v standardní čínštině jedinými souhláskami, které mohou stát na konci slabiky (neplatí pro některé jižní dialekty, jako např. kantonština).

Tabulky některých transliteračních systémů
Iniciály

Pinyin zimu (čínská transkripce)	Česká standardní transkripce	Wade-Giles (anglická transkripce)	Palladius (ruská transkripce)
b	p	p	б
p	pch	p'	п
d	t	t	д
t	tch	t'	т
g	k	k	г
k	kch	k'	к
j	ť	ch	цз
q	čch	ch'	ц
zh	č	ch	чж
ch	čch	ch'	ч
z	c	ts (tz před -u)	цз
c	cch	ts'(tz' před -u)	ц
sh	š	sh	ш
r	ž	j	ж
s	s	s (sz před -u)	с
x	s	hs	с
h	ch	h	х
m	m	m	м
f	f	f	ф
n	n	n	н
l	l	l	л
w	w	w	в
y	j	y	(я е и ю)

Pro některé iniciály nemá latinka (nebo azbuka) písmena. Např. souhláska, pro kterou se v pinyinu používá písmeno x, se čte jako "měkké" s, (artikuluje se hřbetem jazyka, přičemž hrot jazyka směřuje proti kořenům dolních zubů, výslední hláska leží mezi s a š). Česká transkripce tuto souhlásku graficky nerozlišuje, používá pro ni písmeno s stejně jako pro "tvrdé" s. Protože se však obě iniciály spojují s rozdílnými finálami (každá iniciála se spojuje jen s určitou skupinou finál), lze je v konečném výsledku rozlišit (např. ve slabikách si nebo sü se bude s číst měkce, ve slabikách san, su nebo s' se bude s číst tvrdě). Podobně to je i s iniciálou čch.

Finály

Pinyin zimu (čínská transkripce)	Česká standardní transkripce	Wade-Giles (anglická transkripce)	Palladius (ruská transkripce)
-a (a)	-a (a)	-a (a)	а (a)
-o (o)	-o (o)	-o (o)	о (o)
-e (e)	-e (e)	-e (e)	э (э)
-e (po i, ü)	-e	-eh	(е)
-i (yi)	-i (i)	-i (i)	-и (и)
-i (po zh)	-‘	-ih	-ы
-i (po z)	-‘	-u	-ы
-u (wu)	-u (wu)	-u (wu)	-у (у)
-ü (yu)	-ü (jü)	-ü (yü)	-юй (юй)
-ai (ai)	-aj (aj)	-ai (ai)	-ай (ай)
-ei (ei)	-ej (ej)	- ei (ei)	-эй (эй)
-ao (ao)	-ao (ao)	- ao (ao)	-ао (ао)
-ou (ou)	-ou (ou)	-ou (ou)	-оу (оу)
-an (an)	-an (an)	-an (an)	-анъ (анъ)
-en (en)	-en (en)	-en (en)	-энъ (энъ)
-ang (ang)	-ang (ang)	-ang (ang)	-ан (ан)
-eng (eng)	-eng (eng)	-eng (eng)	-эн (эн)
-ong (weng)	-ung (weng)	-ung (weng)	-ун (вэн)
-r (er)	-r (er)	-r (erh)	-р (эр)
-ia (ya)	-ia (ja)	-ia (ya)	-я (я)
-iao (yao)	-iao (jao)	-iao (yao)	-яо (яо)
-ie (ye)	-ie (jie)	-ieh (yeh)	-е (е)
-iu (you)	-iou (jou)	-iu (yu)	ю (ю)
-ian (yan)	-ien (jen)	-ien (yen)	-янъ (янъ)
-in (yin)	-in (jin)	-in (yin)	-инъ (инъ)
-iang (yang)	-iang (jang)	-iang (yang)	-ян (ян)
-ing (ying)	-ing (jing)	-ing (ying)	-ин (ин)
-iong (yong)	-iung (jung)	-iung (yung)	юн (юн)
-ua (wa)	-ua (wa)	-ua (wa)	-уа (ва)
-uo (wo)	-uo (wo)	-o (wo)	-о (во)
-uai (wai)	-uaj (waj)	-uai (wai)	-уай (вай)
-ui (wei)	-uej (wej)	-ui (wei)	-уй (вэй)
-uan (wan)	-uan (wan)	-uan (wan)	-уанъ (ванъ)
-un (wen)	-un (wen)	-un (wen)	-унъ (вэнъ)
-uang (wang)	-uang (wang)	-uang (wang)	-уан (ван)
-üe (yue)	-üe (jüe)	-üeh (yüeh)	-юэ (юэ)
-üan (yuan)	-üan (jüan)	-üan (yüan)	-юанъ (юанъ)
-ün (yun)	-ün (jün)	-ün (yün)	-юн (юн)

V závorkách je uvedené psaní finál, které tvoří samostatnou slabiku.

Několik zvláštností české standardní transkripce:

- V české transkripci se slabiky ve dvou a více slabičných slovech oddělují spojovníkem (např. Pej-ťing), ale čtou se bez zastávky.

- V čínštině neexistuje protiklad znělých a neznělých souhlásek, místo toho však rozlišuje souhlásky aspirované a neaspirované. Neaspirované iniciály se v české transkripci píší neznělými souhláskami (p, t, ť, k, c, č). K aspirovaným iniciálám (čtou se s přídechem) se pro vyjádření tohoto jevu přidává v českém přepisu -ch (pch, tch, kch, cch, čch).

- Souhláska ť se píše s háčkem, i když po ní následuje samohláska -i, na rozdíl od slabiky ti (jež se čte tvrdě jako ty).

- Apostrof ' po souhláskách c, cch, č, čch, s, š, ž naznačuje, že se má výslovnost dané souhlásky protáhnout.

- Pokud písmeno e, stojí po souhlásce samostatně, nebo když za ní následuje koncové -n, -ng (-en, eng), čte se jako střední středová samohláska (podobně jako v angličtině neurčitý člen ‚a'). V ostatních případech se čte podobně jako české e.

- Koncové nosové -ng se vyslovuje podobně jako -n ve slově ‚Hanka', ‚Pankrác' atd., nesmí ale zaznít souhláska -g.

- Písmeno w označuje polosamohláskové u (nesmí zaznít v), píše se na začátek finál, jež tvoří samostatnou slabiku (tj. bez iniciály), např. wu, waj.